Finlandizace označuje proces, kdy se slabší státy vzdají části své suverenity ve prospěch silnějších býků, jako jsou Rusko a nyní i USA. Podrobně ji rozebírá Andreas Kluth, sloupkař Bloombergu.

Bývalý americký prezident Joe Biden často mluvil o tom, že ruský prezident Putin si tolik přál „finlandizaci NATO“, až skončil s „NATOizací Finska“. Trump používá jednodušší výrazy, Bidenovo vtipkování u voličů moc nezabralo. NATOizace ale byla reálný úspěch, který teď Trump rozebírá.

Odbourání ústavní dluhové brzdy v Německu pro zbrojní a infrastrukturní výdaje je zpráva zcela zásadního významu, a to především z pohledu dlouhodobého a strategického. Jde o opravdovou Zeitenwende, o skutečný bod obratu. Zbrojní výdaje nad 1 procento HDP nebudou mít žádný strop. Země se stane lídrem vyzbrojování Evropy.  

Německo je stále ještě evropský stát s nejsilnější ekonomikou a postupně se v tomto ohledu začne přepínat i německý mindset. Ostatně v německých médiích už se to velmi radikálně děje. 

Většinou zde zveřejňuji výpisky z četby, takže dnes především z vlastní dílny.  

Nejprve k tomu, proč jsem skeptik, či dokonce pesimista v tom, co může Donald Trump ohledně Ukrajiny s Ruskem dojednat. 

Podle komentátora Bloombergu Andrease Kluthe si musí Ukrajina zajistit, že ji nepotká osud bývalých amerických spojenců, jako byly Jižní Vietnam nebo Afghánistán. 

Nějaké příměří je asi vždycky lepší než žádné příměří. To se týká i klidu zbraní po diskusích Ukrajiny s USA v Saúdské Arábii. Ukrajina je prý připravena podřídit se americkému plánu, pokud totéž udělá Rusko. Také je dobře, že spolu Američané a Ukrajinci vůbec mluví – poté, co byl ukrajinský prezident Zelenskyj v Bílém domě tak pohrdavě svlečen donaha. Ukrajinci a jejich prezident se ale nemýlí, když k tomu všemu přistupují s velkou opatrností.