Ve středu zažije Amerika – podle Trumpových slov – další „Den osvobození“. Možná to bude další americký státní svátek, připomínající spuštění recipročních a jiných tarifů proti zbytku světa. Na serveru eurointelligence.com konstatují, že se tento den možná bude připomínat jako Den osvobození i ve zbytku světa – pokud se tedy zbytek světa začne osvobozovat od své přílišné závislosti na USA.
Deník The Wall Street Journal hlásí, že Donald Trump osobně tlačí na svůj expertní tým, aby byl ve věci cel co nejagresivnější. Zkrátka co nejvyšší cla na dovoz z co nejvíce zemí. Očekávání jsou nyní taková, že vůči většině zemí bude spuštěno 20procentní clo. Možná se nějaké příznivé slevy dočká Británie – Trump tvrdí, že bilaterální jednání Ameriky se Spojeným královstvím se vyvíjí dobře.
Německo vyváží do USA vůbec nejvíc, ale i další země EU budou ostře zasaženy. Nejvíce na ráně je díky své relativní velikosti Irsko, které loni do USA exportovalo zboží za 72,6 miliardy dolarů. Největší objem vývozu z EU do USA představují farmaceutika za 92,1 miliardy dolarů. Všichni mluví o autech, ale „mechanických produktů“ (česky asi nejlépe strojírenských výrobků) se do USA vyveze za 82,8 miliardy dolarů. Automobilů za 53,8 miliardy, chemikálií za 31,4 miliardy a nápojů za 11,8. Z EU se do Ameriky vyváží hodně vína. Obráceně tolik ne.
EU ani Kanada nemohou nad USA vyhrát klasickou obchodní válku. Kanada je na to moc malá a EU má s Amerikou přebytek 280 miliard dolarů v obchodovaném zboží. EU má ale schodek 115 miliard dolarů ve službách, takže tady by mohla mít nějakou páku. Německý Handelsblatt informuje o tom, že EU zvažuje cla na výrobky, které zde prodává firma Apple, hlavně ale na americké poskytovatele digitálních služeb. Převažující názor v Bruselu je, že Trump bude slyšet pouze na agresivní protiakci. EU si prý také na základě jednání v USA zaznamenala, že Amerika není ochotná k vůbec žádnému kompromisu. Ve hře je prý celní sazba pro každé stažení aplikace na iPhone a vlastně jakýkoliv telefon v EU.
Sever eurointelligence.com nedoporučuje touto cestou jít. Zaprvé je EU mnohem otevřenější obchodu než USA a zranitelnější v obchodní válce. Zadruhé to voliči neocení. Neexistuje žádná neamerická alternativa k iPhonům, iOS i Android jsou americké operační systémy. Ani Facebook, ani Instagram, ani WhatsApp, ani TikTok nebo Telegram nemají žádnou evropskou konkurenci. Americký zákazník si může místo cly prodraženého evropského auta koupit auto americké, evropský zákazník se svým mobilním telefonem a aplikacemi žádnou takovou možnost nemá. Důvod číslo tři je, že poskytovatelé těchto služeb se mohou uchýlit mimo jurisdikci EU. Když síť X uzavře svoje zastoupení v EU, může se relokovat do jurisdikce mimo EU, odkud bude řídit účtování i inzerci. Co pak bude EU dělat? Zablokuje síť fyzicky? Podobně jako to dělá vůči americkým sítím Čína? Schopnost blokovat globální informační toky je ale omezená, lidé k tomu, aby věc obešli, využívají sítě VPN.
Donald Trump není žádným fanouškem daně z přidané hodnoty. Ale zdá se, že se mu zalíbil nápad zavést cosi jako clo z přidané hodnoty. Dovozní clo se má stanovit podle proporce přidané hodnoty. Motor do auta má různé části z různých koutů světa a od cla budou osvobozeny jen ty vyrobené v USA. Cla se uplatní na celý výrobní řetězec. Rozdíl oproti DPH v Evropě je ten, že tady nemá na DPH nikdo výjimku.
Makroekonomický dopad 25% cel na dovoz aut do USA by byl stále docela omezený. V Německu se to odhaduje na minus 0,2 procenta HDP. Pokud se k tomu přidají ještě 20–25 procentní cla na všechno, bude to mnohem horší. Co se farmaceutického průmyslu týče, lze očekávat, že se mnohé globální farmaceutické firmy, dosud sídlící v Irsku, přeregistrují do USA, a to včetně patentové ochrany.
Co s tím dělat dlouhodobě? Wolfgang Münchau ve svém sloupku pro unherd.com konstatuje, že Evropa je zhnusena. Trump přišel s budíčkem, který EU nemůže ignorovat. Dlouho jsme popírali stav našich vztahů s Amerikou. O závislosti jsme věděli, ale nic jsme s ní nedělali.
Nový kanadský premiér Mark Carney to řekl docela jasně o Kanadě. Vztahy s USA – obchodní, investiční a obranné (tak, jak jsme je znali) – jsou pryč. Carney doslova prohlásil: „Budeme muset dramaticky zredukovat naši závislost na Spojených státech. Své obchodní aktivity budeme muset přesunout jinam. A budeme muset dělat věci dříve nemyslitelné, a to rychlostí za celé generace nevídanou.“
Srovnat se to dá s brexitem. Británie omezila hluboce provázané vztahy s EU. Británii se moc nedařilo, aby pro ni členství v EU bylo výhodné, ale pak promarnila i možnosti, které jí nabídl brexit. Navzdory předpovědím ovšem britská ekonomika nezkolabovala, pouze zklamává. Ani Británie, ani Evropa se z brexitu nepoučily.
Představme si to ve větším měřítku. Třeba jako kdyby z EU odešlo Německo a celý kontinent by musel přebudovat svůj ekonomický model. Americké vyvazování se z evropské bezpečnosti a ekonomické kooperace s Evropou je ještě většího rozsahu, ale nikdo nic nepřekopává.
Trump chce ukončit stávající roli USA ve světě. Cla jsou na hliník a ocel, na Čínu, na auta, na Mexiko a Kanadu. Říká jim „osvobození“. NATO funguje formálně, ale článek 5 se změnil v transakční, když Trump opakovaně řekl, že chránit bude jen ty, kteří budou platit.
Viděli jsme to v uniklé komunikaci amerických bezpečnostních špiček na Signálu. Pohrdání a nechuť k Evropě nezná mezí.
Evropa musí přestat reagovat a začít jednat. Reagování je pro zoufalce. Když Trump spustil cla na ocel a hliník, slíbila Ursula von der Leyenová protireakci. Kdy ale Trump pohrozil 200% cly na víno, z protireakce na základě tlaku z Francie a Itálie sešlo. Tak to dopadá, když je Evropa závislá na stálých a přetrvávajících obchodních přebytcích. Myslíte si pořád, že jste silní a úspěšní, dokud nezjistíte, že jste slabí a zranitelní. Obchodní přebytek znamená, že v USA je daleko víc evropského zboží, než je toho amerického v Evropě. Evropě tak dojde seznam toho, co proclít, mnohem dříve než Trumpovi.
Evropa ale může začít jednat. Začít dělat to, co říká Carney, a změnit ekonomický model. Když Amerika přestane kupovat evropské zboží, bude si ho muset kupovat Evropa. To znamená promyšlené zvýšení investic a poptávky. Je to věc privátního sektoru, ale i ten veřejný se musí zapojit. Bude třeba snížit daně, dočasně zvýšit veřejné výpůjčky, zásadně deregulovat a probouzet podnikatelského ducha. Evropa musí zkrátka dělat všechno to, co měla Británie dělat po brexitu, ale neudělala. S pomocí Kanady má EU probouzet euro coby rivala dolaru. Takový obrat je asi jediný možný, nutný – zatím ale nikde ani náznaky této cesty nevidíme.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
