Že to půjde takhle rychle a tvrdě, většinu Evropanů opět překvapilo. V Evropě si stále leckdo představuje, že jediný způsob, jak ukončit válku na Ukrajině, je vítězství Ukrajiny – anebo alespoň situace, kdy mohou vítězství domácímu publiku vyhlašovat obě strany. Ale to, co Američané nyní předhodili Ukrajině a Evropě a co si předem projednali s Rusy, podle všeho vyvolá krizi a další velký střet, který má potenciál dopadnout velmi špatně.
Podle serveru eurointelligence.com se možná blížíme k opakování roku 1914. Vcelku se dalo realisticky čekat, že příměří či mír budou respektovat současné bojové linie. Tedy že Rusko nezíská nová teritoria, ale nechá si, co má.
Potíž je s uznáním Krymu. Ať si ho Amerika uzná, pokud chce a může (máme tu rozpor s americkými zákony, ale to je starost, kterou ponechme Američanům). Ale pro takové uznání by musela Ukrajina změnit ústavu – a to nelze snadno předem zařídit. A evropské státy by musely stvrdit, že hodlají porušit mezinárodní právo.
V německých médiích panuje v zásadě válečná rétorika. Tak například Mathias Döpfner, šéf skupiny Axel Springer (Bild, Welt, Politico) a jedna z nejvlivnějších postav v Německu, napsal, že plán znamená totální kapitulaci a Evropané o něm nemají ani diskutovat. Jedná se prý o Diktat-Frieden, tedy mír prostřednictvím diktátu. Eurointelligence to označuje právě za válečnou rétoriku. Evropa se prý tak dlouho utvrzovala v tom, že Ukrajina musí vyhrát a že ji budeme podporovat, jak dlouho bude třeba, že nyní neumí slézt z morálního piedestalu, který si sama vystavěla. Pocit morální nadřazenosti omezuje prostor pro kompromis.
...
Tady s eurointelligence.com úplně nesouhlasíme. Nejde jen o morální nadřazenost, ale také o zájmy. Evropským zájmem je mít hranice Ruska co nejdál. Je to zájem bezpečnostní, pragmatický a realistický. Evropa se navíc těžko může jen tak, škrtem pera, vzdát principů mezinárodního práva.
...
Tak co se stane, když Evropa řekne ne? Amerika možná z mírového řešení opravdu odstoupí, jak včera znovu naznačil viceprezident Vance. Ukončí podporu Ukrajiny a unilaterálně taky sankce proti Rusku. Pokud EU bude pokračovat ve vojenské podpoře Ukrajiny, je možné, že se USA rozhodnou, že spojenectví s Evropou v rámci NATO nebude platit pro situace, kdy Evropa jedná proti doporučením USA.
Zpravodajský článek deníku Financial Times zdůrazňuje, že v evropských městech dnes budou čelit agonizujícímu rozhodování: být s Kyjevem, nebo být s Washingtonem. Střet může podminovat evropskou bezpečnost a vykolejit červnový summit NATO.
Snahy EU být začleněna do rozhovorů o Ukrajině ve středu padly, když americký ministr zahraničí Marco Rubio odmítl odjet do Londýna, a namísto toho Trump vyslal Steva Witkoffa na již čtvrtou návštěvu Kremlu. Americký prezident napsal na síť Truth Social o ukrajinském prezidentovi Zelenském: „Může mít mír, nebo může bojovat další tři roky, než přijde o celou zemi.“
Podle serveru Axios obsahuje dohoda Američanů s Rusy tyto komponenty:
1. USA uznají ruskou kontrolu nad Krymem.
2. Amerika uzná „de facto“ ruskou kontrolu nad územím, které dnes Rusko okupuje.
3. Ukrajina nebude v NATO.
4. Sankce proti Rusku budou zrušeny.
5. Bude zahájena ekonomická kooperace mezi USA a Ruskem.
6. Záporožská jaderná elektrárna zůstane ukrajinská, ale budou ji provozovat Američané.
7. Rusko se stáhne z okupovaných teritorií v Charkovské oblasti.
8. Ukrajina dostane bezpečnostní garance od Evropy, ale ne od Američanů.
9. Ukrajinci budou moci plně využívat splavnost řeky Dněpr.
...
Tolik výpisky z četby. Dodejme, že se opět ukazuje, jak Trump spěchá. Se cly se mu nedaří, bude muset couvat před Čínou a nebude ani odvolávat šéfa americké centrální banky (Fed) Jeroma Powella. Tak chce rychle alespoň nějaký zářez. Určitě tento krok nebude chtít prezentovat jako další neúspěch či stav, že snad ustoupil tlaku Evropy anebo Ukrajiny.
Potvrzuje se, že příprava pouhého příměří v podobných konfliktech obyčejně trvá velmi dlouho. V případě korejské války se jednalo bezmála o dva roky. Každé úsilí o příměří doprovází řada neúspěchů a nezdarů a napoprvé se to zkrátka nikdy nepovede. Historici to vědí, nechce to vědět Donald Trump. Když to má být rychle, musí to mít pro jednu stranu formu diktátu.
Otázka uznání Krymu může velmi rozviklat NATO. To si totiž odhlasovalo, že členské státy nikdy neuznají ruskou kontrolu nad poloostrovem. Možnost kompromisu ale zrovna v tomhle existuje. Krym si může Amerika uznat sama a Ukrajina se může zavázat, že území nebude odstřelovat apod.
Je zjevné, že USA mají nastartováno k široké ekonomické kooperaci s Ruskem. Evropa na to není mentálně připravena vůbec, ostatně není mentálně připravena ani na to, zrušit sankce.
Je nelogické, že Trump Rusku ustupuje zrovna nyní. Je-li jeho politika v něčem úspěšná, je to globální pokles cen ropy. A pokles příjmů z ropy nyní uštědřuje ruské ekonomice a válečné mašinerii velmi citelnou ránu.
…
Editorial deníku The Wall Street Journal se vtipně, ale trefně táže, zda přichází Trumpův mitterrandovský moment. Francouzský prezident zachránil svou vládu tím, že se vzdal socialismu. Trump se může podobně zachránit tím, že přestane s obchodní válkou.
Americký prezident pomalu ustupuje od svého celního útoku – a trhy jsou potěšeny. A znovu byly potěšeny, když řekl, že nevyhodí šéfa Fedu. Francouzský socialistický prezident se v roce 1981 dostal k moci s radikálně levicovou agendou, kdy jeho vláda slibovala převzít kontrolu nad privátní ekonomikou. Reakce trhů byla brutální – a Mitterrand pověsil své socialistické plány na hřebík. Nakonec sloužil své vlasti po dvě volební období.
Když člověk sleduje Trumpa, tato historická otočka ho nemůže nenapadnout. Nejprve vyjmul Mexiko a Kanadu z recipročních tarifů. Pak tarify na 90 dní pozastavil. Pak udělil výjimky firmám jako NVIDIA nebo Apple. Nyní prý sníží 145procentní cla uvalená na Čínu. Už je to tři týdny, co Trumpův poradce Peter Navarro a ministr Howard Lutnick prohlásili, že žádné změny ani výjimky nebudou. Nyní se Trump stahuje na základě reakcí od finančních trhů a reakce z celého světa: od přátel i nepřátel.
Trumpa navštívili šéfové firem jako Walmart a The Home Depot s tím, že ceny půjdou nahoru a regály obchodů budou brzy prázdné. Vypadá to tedy, že Čína tohle kolo vyhrála. Když Trump ve svém prvním funkčním období vyhlásil cla vůči Číně, poslal čínský prezident do Ameriky delegaci k jednání. Tentokrát odpověděl ve smyslu „oko za oko, zub za zub“. Zastavil vývozy kruciálních vzácných kovů, vrátil a zastavil dodávky letadel Boeing, potraviny a zemní plyn si objednal jinde a proti americkým firmám v Číně rozpoutal regulatorní válku.
...
Tolik WSJ. Když se vrátíme na začátek článku, je možná dobré dodat, že je škoda, že stejně jednoduchý test realitou nelze provést vůči nepovedenému mírovému plánu. Ale nenechme se mýlit – rozvrat spojenectví mezi Evropou a USA bude mít drastické ekonomické dopady.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
